Grinch si smlsnul na letošních Vánocích a divoký leden

Vánoce 2021 se pro mě nesly v Grinchovském duchu. Od poloviny prosince jsem začala řešit zdravotní problémy. Z různých důvodů jsem nemohla jet domů, a tak nezbylo nic jiného než letět na pohotovost v hlavním městě. Byla to zkušenost vyčerpávající, náročná, ale stejně tak i posilující. Asi jedna z mála věcí, která vás může vytrénovat v soběstačnosti je, když vás najednou něco fakt bolí, víte, co to je a když nebudete jednat co nejdřív, zhorší se to. Musím zmínit, že mi hodně pomohla moje terapeutka, ke které chodím zhruba od listopadu. Díky ní jsem nasedla na električák, a něco málo před půl čtvrtou jsem vyjela na autobus, směr pohotovost. Celý areál byl poměrně velký, zmatený. Nějakou dobu mi trvalo, než jsem našla správné křídlo. Díky hodnému personálu se mi to povedlo. Přijela jsem na recepci, kde mi po vyjmenování svých problémů, bylo sděleno, že mě přijmou, ale až v půl sedmé večer. Sjela jsem zpět do suterénu a čekala. Kolem mě procházeli sestry, doktoři a další nemocenský personál. Pacienty tu převáželi na lůžkách, slang s profesní mluvou mi lítal kolem uší, srdce mi bušilo strachem, nervozitou se mi svíral žaludek. “Co když mi nedokážou pomoc? “Co když se při cestě domů ztratím, nebo se mi něco stane?”

Ilustrační foto

Když ručička ukázala na danou hodinu, vyjela jsem zpátky nahoru výtahem, zaplatila poplatek 90 korun a čekala v čekárně. Ujala se mě moc milá doktorka. Po nějaké chvíli jsem vyjela z ordinace s receptem na jednorázová antibiotika. Na cestě zpět, ještě v areálu, jsem narazila na dva milé človíčky. Jeden z nich mě doprovodil až k autobusu. Dokonce mi pomohl ještě jeden muž, jinak bych se jednoduše nedostala z chodníku.

Dorazila jsem na svoji zastávku a rovnou odfičela do lékárny. Doma jsem si dala večeři, počkala dvě hodiny a lupla do sebe antibiotika. No a za dva dny jsem musela na PCR test. Tady mi zase velice pomohl muž se synem, při cestě tam i zpět. Bez něj bych skončila někde vybouraná. Opět doma jsem stihla přednášku. Následující den přišel výsledek - negativní. No a týden na to moje maličkost musela jet domů. Problémy neustupovaly. Ve středu 23. 12. jsem už měla vzorky u obvodního lékaře. Vánoce byly tudíž velmi zneklidňující, naplněny nervozitou. Nicméně Štědrý den byl stejný jako vždy. Pohádky, notebook, klid, dárky. Děkuju, Ježíšku. Sváteční víkend jsem nějakým způsobem zvládla a přišlo pondělí s výsledkem. Ten se rovnal antibiotika na deset dní. “Bomba,” pomyslela jsem si. Celé vánoční prázdniny nemocná. Grinchovi se podařilo pokazit mi volno.

Prášky jsem tedy dobrala, ale musela jsem na kontrolu. Znova jsem byla nervózní. Ne jenom z toho, že to bude něco horšího, nýbrž i z toho, jakým způsobem se přede mnou kupily úkoly ze školy i z práce. A aktuálně je 14. ledna, za dva týdny začne zkouškové období. Ještě stále nemám hotové některé povinnosti. Do toho osobní záležitosti. Doufám, že to zvládnu, že se do toho opřu. Rozhodně to mám v plánu. Je to sešup.

To je ode mě zatím vše. Držte mi palce, budu vás informovat, jak mi to jde.

Mějte se fajn.

Terka