Prázdniny s Terkou II.: Janské Lázně - zklamání, řeči, kavárna, kino...

Od 15. do 22. 8. jsme se s Nikčou a s částí naší bývalé třídy vrátily zpátky na místo činu. Janské Lázně, konkrétně Obchodní akademie Olgy Havlové měla pět let podíl na utváření, tehdy ještě pubertálních, životů. Kvůli covidu jsme si poslední maturitní ročník moc neužili a teď jsme se přes rok neviděli. 

Nikča a já společně s našimi reálnými obličeji

K jádru pudla - zmíněná střední škola pořádala tábor, Léto s Akádou. S třídním kolektivem jsme se shodli na tom, jaká skvělá příležitost to je. Nakonec jsme si přece jen slíbili, že se budeme vídat. A tak jsme se přihlásili. První věc, která se nám nelíbila, byla skoro nulová komunikace. Měli jsme se přihlašovat do 30. dubna. To se posunulo, takže byl čas někdy do začátku května. Ve čtvrtce června nám přišly konečně dokumenty na vyplnění. Z papírů jsme vyčetli, že to bude tábor s indiánskou tematikou. Trochu jsme se lekli, ale… mohli jsme si vybrat, zda se programu budeme, nebo nebudeme, účastnit. Všichni jsme zaškrtli, že se účastnit nebudeme. Papíry jsme oskenovali a poslali. Pak komunikace ustala. 

Až v pátek 23. 7. začaly přicházet faktury za akci. A jelikož já vždy musím mít něco extra, člověk, který to měl všechno na starost nadiktoval účetní e-mailovou adresu mé mamky, místo mojí. Mamka mi e-mail přeposlala, ale ejhle… paní účetní poslala fakturu pro jinou osobu. Logicky jsem měla nervy. Po víkendu jsem teda vše vykomunikovala, dostala jsem správný doklad, který za týden ve škole, s třemi jídly denně (+ svačinami), údajně zajištěným pitným režimem a asistencí, hlásal 5 250 Kč. Zaplatila jsem. Komunikace opět ustala.

Pět dní před začátkem tábora nám přišel e-mail s tím, že si máme zajistit PCR test (nebo potvrzení o očkování 14. dní po druhé dávce), o kterém do té doby nebyla nikde ani zmínka. Nádhera. Shánět termín a lítat na poslední chvíli. Jinak by to ani nešlo, že? Co se dá dělat, když si nebyli jistí. Termín se nicméně našel a v neděli jsme přijeli do Janských. Naši mě vysadili a obratem jeli na dovolenou.

Už od neděle šlo vše do kopru. Začalo to tím, jak se jedna spolužačka krásně vymluvila a nepřijela (vůbec, ani v jednom dnu na otočku). Začalo rýpání od lidí, kteří celou tu krásu za 5 250 Kč plánovali: “Hlavně nám nezvracejte z oken, když půjdete do hospody”. Takhle to jelo celých sedm dnů. Oslovení “dovolenkáři” se stalo naší součástí, jako kůže.

Perlička od vedení střídala perličku. Se spolužačkou a spolubydlící zároveň jsme byly na stálé službě školy, povídaly jsme si s jednou paní učitelkou. Za námi seděl organizátor, který tam tedy byl dřív. Long story short tenhle člověk celou dobu poslouchal naši konverzaci a námi zmíněná slova o tom, jak se nudíme, která byla samozřejmě vytržená z kontextu, předal paní vedoucí vychovatelny. Ano, nudily jsme se. Se spolužáky jsme se dohodli, že se budeme věnovat sobě (prd z toho, nejvíc jsem mluvila se spolužačkou-spolubydlící). Na večeři před dalšími lidmi mě sprdla zmíněná vedoucí v jídelně. Prý rozhlašujeme, jak se nudíme a tím děláme špatné jméno škole. V ten moment se ve mně dovařila všechna krev. Nikdy jsem špatné jméno škole nedělala. Jak moc jsem se rozčílila, tak jsem se taky nervy rozbrečela. Situaci jsme si objasnily ještě v jídelně, ale urazilo mě to. Všechno. Po celou dobu jsme si já, Nikča, spolubydlící a spolužák přišli jako vetřelci a když nerylo vedení, hádali jsme se mezi sebou.

Byly tu ale i hezké momenty. Za ty převážně děkuji spolubydlící. Návštěvy kavárny, kina (Prvok, Šampón, Tečka a Karel), ježdění ven, sledování seriálů i s Nikčou. Setkání s dalším spolužákem, mluvení s lidmi, po kterých se nám stýskalo, setkání s několika učiteli… Tady se zastavím a poděkuji všem, kteří se s námi bavili, našli si chvilku nebo i víc a strávili s námi hezký čas. Jsem za to vděčná.


Se spolužačkou-spolubydlící v kavárně

Co závěrem? Do školy na takovou akci už neplánuji jet. Ti, kteří se zúčastnili indiánského programu, si to určitě užili. Práci si pedagogové dali velkou. Naše “bezprogramová” skupinka si to ale s těmi kecy ve škole jako takové neužila vůbec. Já říkám 5 250 Kč spláchnutých do záchodu. Abych se viděla s lidmi, s kterými se chceme vidět navzájem, se můžeme vidět individuálně, za méně peněz a v klidu.

Nikča se s vámi o svůj úhel pohledu podělí brzy. Lahůdky to budou, to můžu slíbit.

Mějte se hezky.

Terka





Komentáře

Oblíbené příspěvky