Nuda - co to je, ptám se

Koukání do stropu
Započal nám letní semestr druhého ročníku. Co bych vám k tomu napsala… je to jednoduše hukot. Nové předměty, noví vyučující, kvanta literatury, psaní, testů, zkoušek. Tři dny školy kombinuju s prací z domova, vypomáháním v organizaci, řešením bytu, terapiemi, a v neposlední řadě s osobními démony. Zatím jsem nenašla způsob, jak upustit tlak, který mi od začátku února tlačí na lebku. Utéct nemůžu, tancovat taky ne a zbořit nic už tumplem ne.

Upřímně ani nevím, co psát, protože jsem opravdu psychicky unavená. I když se snažím více socializovat se svými spolužáky, největším přítelem je mi, od minulého měsíce, postel a sledování stropu, nebo takzvané “koukání do blba”. Možná si v příštím týdnu, kromě klasiky, kterou jsem vypsala výše, vybarvím pár mandal nebo vypíšu něco do zápisníku. A teď jsem si vzpomněla, že musím napsat tiskovou zprávu do školy.

Nenudím se a dlouho se nudit nebudu. Myslím, že si najdu o prázdninách někoho, kdo by mě doprovodil k moři, abych namísto bílé zdi sledovala divoké vlny moře a moje tělo se ocitlo v teplém, jemném písku. Ví ale bůh, jak to nakonec bude. Každopádně si dovoluji říct, že dovolenou bych si zasloužila. No… trochu jsem se nechala unést. Letní prázdniny jsou daleko, na rozdíl od povinností, které mám hned před nosem.

Nezapomeňte proto sledovat moji a Nikčinu cestu další etapou. Můžete buď tady, skrz články, nebo na Instagramu.

Zas příště u dalšího vyprávění.

Terka 



Komentáře

Oblíbené příspěvky