Nejistá půda pod koly aneb Bytová situace na spadnutí

Člověk si asi opravdu odpočine až s posledním výdechem. Počátkem svého vysokoškolského života jsem musela shánět bydlení. V článku Jak si bydlím v Praze? jsem popisovala cestu, kterou jsem si musela projet, abych našla bezbariérový byt. Tento rok v srpnu mi končí smlouva. Takže mi začalo dost hořet pod zadkem. A to i navzdory faktu, že jsem se stala klientkou Sociální rehabilitace (služba Asistence, o. p. s.), kde se budeme společně snažit najít byt zvláštního určení. Kdo v této problematice aspoň trochu jezdí, ví, o jak dlouhý proces jde. Spousta papírů, běhání, vyřizování a co je nejpodstatnější - nejistá a klidně i dlouhá čekací doba. 

Ilustrační foto

Jsem na začátku celého procesu, a jelikož jsem v poměrně časové tísni, musím se do toho sakra opřít. Nejistota, nervozita, strach. Co když nebudu mít kde složit hlavu, s notebookem a knížkami? Jako dobře, ještě tady je jedna možnost: napsat na bezbariérovou kolej. Ale to je prostě varianta, do které se vám, po zkušenosti s bytem, moc nechce jít. Hold se nicméně nemůžu učit na Karlově mostě, že?

Do toho všeho škola, stejně jako další věci okolo. Bude to určitě zajímavé, ale tak jako tak, nějak to dopadne.

Držte mi palce. Určitě vás budu průběžně informovat.

Terka