Už došlo i na doktory a taky jednu demonstraci, aneb Co dělá Nikča v lednu?

Ahoj, ahoj všem!

Všechny vás vítám u dalšího článku. Příští týden nám začíná zkouškový (jo, už je to tu zase), a tak si to ještě dnes trochu odlehčíme. No, i když, jak se to vezme. 

Nikdo z nás se, bohužel, čas od času, neobejdeme bez lékařské péče. A tentokrát padl Černý Petr na mě. Ale nelekejte se, nešlo o nic vážnýho. Přesto to pro mě bylo tolik jiný, než kdykoli jindy předtím. Nejen proto, že jsem najednou v Praze, ale hlavně proto, že poprvé v životě mi při něčem takovém nestály za zadkem rodiče, ale asistentka. 

Ten den se už od rána nevyvíjel úplně podle mých představ. Ráno mi totiž volala asistentka, která měla přijít a pomoct mi s veškerýma ranníma úkonama, ale co čert nechtěl, bohužel onemocněla. Nevadí. Věděla jsem, že mi pár minut na to má přijít další asistence, se kterou jsem se původně měla vydat už rovnou směr Motol. Takže jsem vlastně vůbec neměla pocit paniky. Bylo mi sice jasný, že tam dorazíme déle, než bylo původně v plánu, ale co se dá dělat. V pyžamu jet nemůžu. 

Zhruba o hodinu později jsme stály na zastávce, ze které nás měl autobus dovézt do cíle. Jela jsem na mechanickém vozíku, což je v autobuse a vůbec obecně v dopravních prostředcích vždycky docela legrace. Alespoň to platí v mém případě, kdy si můj vozík dělá naprosto co chce. Takže asistent musí zvládnout udržet v zatáčkách nejen sebe, vozíček, ale ještě i mě, která se při každém sebemenším zatočení kymácím ze strany na stranu. 

Když jsme úspěšně našly to správné oddělení, paní v kartotéce mi nejprve sdělila, že se sice nemusím objednávat, ale že by bylo fajn, kdybych přišla nějaký jiný všední den, víc dopoledne. Vysvětlila jsem jí svou situaci a nakonec svolila k tomu, že mě vezmou ještě ten den. Takto to vlastně dopadá skoro vždycky, pokud někdo vidí někoho na vozíku, což je někdy trochu na pytel, ale člověk s tím nic nenadělá. 

No zkrátka, vyšetření se podařilo, všichni byli fajn a co je to nejdůležitější? Já měla skvělou slečnu asistentku, která si se vším poradila na jedničku. Tak zase za půl roku.

Já jsem ta nalevo v kytičkovaném fusaku | Zdroj: FB Asistence, o. p. s. / Štěpán Lohr

A abychom mohli dál za pomoci svých asistentů žít normální život podle svých představ, tuhle středu jsme před Ministerstvem práce a sociálních věcí vyjádřili svůj nesouhlas s návrhem současného ministra, který má zvýšit poplatky za sociální služby. Demonstrace s názvem STOP zdražování sociálních služeb se vydařila a tak teď jen doufáme, že návrh skutečně neprojde. Nesmí projít! O tom, kolik taková asistence vůbec stojí se pobavíme zase někdy příště, ale na fotky a záznam z celé akce se můžete podívat už teď na Facebooku Asistence.

Mějte se fajn,

Niki



Komentáře

Oblíbené příspěvky