Začátek semestru: Terka plánuje, nemoc se směje

Metropolitní univerzita se rozhodla pro hybridní styl výuky. To znamená, že je na každém studentovi, zda půjde do budovy, nebo zůstane doma a přednášku si pustí v přímém přenosu na Teamsech. Pro čtvrteční přednášky ale platí celková a úplná online výuka, kvůli zamezení shlukování studentů z různých programů. 

Ošklivý pocit kolem žaludku započal. Dva týdny před datem 18. 10. 2021, kdy měl oficiálně začít nový semestr ve druhém ročníku na vysoké škole, mi bylo zle. Nervozita, strach a tlak ovládly můj nervový systém. Děsila jsem se neděle 17., jelikož jsem měla naplánovanou cestu do Prahy. Hlásek v hlavě mi neustále připomínal, že ve středu 20. 10, kdy moje skupina má výuku, pojedu autobusem. “Nezvládneš to”. Podvědomě jsem do Prahy celou svou bytostí nechtěla. A světe div se. Asi už vám došlo, že jsem byla doma. Když ne, v hlavním městě, kde jinde, že? Všichni členové rodiny onemocněli, včetně mé maličkosti. Běžné nachlazení se mě nechtělo pustit ani v tu osudnou neděli. Ačkoliv jsem chvilku protestovala, nikam se nejelo. Víme totiž, jak by bylo v dnešní době někam jít s rýmou, natož s kašlem.

Dokument připraven. Jde se zapisovat...

Namísto prezenční přednášky jsem tento týden, který je pěkně na dvě věci, ve středu opět koukala na obrazovku svého notebooku. Většina mých spolužáků bylo v posluchárně, jen pár z nás bylo připojeno na Teamsech. Bylo to pěkně na nic. Hodinu a dvacet minut slyšíte jen přednášejícího a nikoho jiného. Když se vás pak na něco zeptá, tak zmatkujete a odpovíte nějakej blábol. V tu chvíli máte chuť se propadnou někam do Činy. A ani se vám nechce mluvit, cítíte se totiž trapně. Sečteno, podtrženo, středy určitě jen prezenčně. To bude krása. Ten den končím až v 17:50. 

Závěrem to pouze shrnu. Doufám, že zimní semestr nějakým způsobem zvládnu. Bylo dobře, že jsem se vykurýrovala doma, s atmosférou tohoto týdne bych se sama v pražském bytě asi složila. No, jestli už se tak nestalo. Ale o tom jindy…

Připravit...Pozor...Jede se do boje. Do boje se školou, prací, osobním životem, a především se sebou samotnou.

Terka