Prázdniny s Terkou I.: Stáž, rozlítaná kolečka, Brno

Já, letos značně nespolečenský tvor, jsem se domnívala, že prázdniny strávím klasicky - doma koukáním na seriály. Doma se sice objevím a na seriály koukám, nicméně osud chtěl, ať mám taky trochu vzrůša.

Festival v Mikulově s Dnes pomáhám

Dostala jsem se na stáž do “zelené firmy” (kdo četl náš medailonek, ví) na svoje klasické milované oddělení Propagace a marketingu. Kolegové prostě chtěli, abych vystrčila ven ta svá kolečka, abych se ukázala mezi lidmi. A co jsem tam přesně dělala? Psala, psala, psala. To je moje. Při té příležitosti, kdy jsem tam byla, jsme se právě viděly s Niki, jak jste si mohli všimnout fotek. Celé to bylo pěkné zpestření jinak všedních dnů strávených před notebookem. Uvidíme, jak to celé bude, ale snad se ještě v srpnu v kanceláři ukážu. Mezitím pracuji z domu. Asi po třech týdnech jsem musela vrátit svůj useděný zadek zpátky do Prahy a odtud domů. S mamkou jsme navštívily libereckou kavárnu. Moje oblíbená Míša Mašková totiž v současné době jezdí po České republice s jejím novým zápisníkem. A já ji jednoduše už po roce musela poznat i jinak, než skrz sociální sítě. Hrozně jsme si to užily a já bych ji tímto chtěla pozdravit. Snad jí nebude příliš vadit má zmínka o ní. Po dvou týdnech jsem opět letěla s dopomocí směr hlavní město, jelikož už přes rok online vypomáhám organizaci Dnes pomáhám, která se nachází v Brně. Na konci července se totiž konal v Mikulově festival. To byla příležitost poznat kolegyně. Můj výlet trval od pátku do neděle, s tím, že samotný festival byl v sobotu. V pátek pro mě přijela kolegyně. Když jsme přijely, pod křídla si mě vzala skvělá holčina. S vozíkem to uměla. Zašly jsme si na oběd, ukázala mi část Brna. Po tomto zážitku jsem konstatovala, že mi Brno přijde hezčí než Praha.

Katedrála svatého Petra a Pavla v Brně

Kolegyně, která moji maličkost přivezla, mi našla ubytování v hotelu. Tam to bylo trochu krušné, protože nějakou chvilku trvalo než se našel bezbariérový pokoj. Ze začátku totiž došlo k mýlce. Nakonec se to vyřešilo i když údajně “bezbariérový pokoj” disponoval vanou, což jak někteří z vás možná ví, není ideál. Měla jsem ale kde spát a snídani jsem si užila. V sobotu se konala samotná událost. U stánku jsme hrdě reprezentovaly Dnes pomáhám, přičemž jsme měly úspěch. Podařilo se mi tam spálit si nohy ze sluníčka i zažít “depku”, jak jsem tam vlastně k ničemu. Hold se to někdy u mě stává, zvlášť na hromadných akcích. Ve výsledku to byl ale pozitivní den. Ten večer jsem byla přemístěna do více “vozíčkářsky přátelského” hotelu.

V neděli ráno jsme si s kolegyní pochutnaly na skvělé snídani. Pak mě vzala ještě za Míšou Maškovou, která se tam zrovna pohybovala. Umíte si představit ten úsměv od ucha k uchu.

S Míšou Maškovou v Liberci, kavárna Mikyna

Přišel čas, kdy jsme se musely rozloučit. S další kolegyní jsme totiž jely vlakem zpátky do Prahy. Samozřejmě jsem musela zajistit cestu vozíkem dřív. Jelikož mám ráda klid, učinila jsem tak už v úterý. Cesta byla příjemná, nebyl problém. Když vlak zastavil na hlavním nádraží, doběhly jsme na metro, a následně na autobus. Kolegyňka mě pak bezpečně převezla až do bytu. Tady pro teď skončím. Uvidíme u druhého dílu Prázdnin s Terkou. Bude to zajímavé, protože zanedlouho pojedeme s Nikčou zpět na místo činu, do Janských Lázní. Zbytek se dozvíte jindy. Mějte se hezky. Terka