Vejška hlásí příchod aneb Jak to všechno začalo?

Stroj času ani žádnou jinou, podobně vychytanou, věcičku sice nemám, ale i tak se se mnou můžete podívat do minulosti. Konkrétně o pět let. Vlastně šest. Nechápete? Nevadí. Časem se orientovat začnete. Snad. Důležitý ale je, že právě v tenhle moment mi začalo docházet něco, co jsem tušila už dávno. Že obchodní akademie a všudypřítomná čísílka pro mě nebudou „to pravé ořechové“. Věděla jsem, že se chci věnovat něčemu, co mě bude doopravdy bavit a přinášet uspokojení. Výpočet mezd to vskutku nebyl.

A pak to přišlo. Rozhodla jsem se. Sama. Nebude to nic jednoduchého, ale já to zvládnu a jednou odmaturuju! A pak? Půjdu do Prahy na vysokou. Zní to bláznivě, že jo? Přesně to si myslela (a vlastně pořád myslí) i většina lidí okolo mě. 

Než jsem stačila napočítat do deseti, byl tu poslední ročník. Pátý, maturitní. Ano, čtete správně. Bylo jich pět.

Pomalu přišel čas podat přihlášku na vysokou. Vybrala jsem si Metropolitní univerzitu v Praze. Překvapuje vás to? Tady si dovolím říct, že když se pro něco rozhodnu, prostě si za tím jdu. Klidně i přes mrtvoly. Každopádně Mediálky byly jasná volba. Tím ale všechno teprve začalo. Univerzita má program „Škola bez bariér“, díky kterému jsem dostala stýpko, což mi z 90 % pomohlo s úhradou školného. Abych se ale vůbec mohla do programu dostat, musela jsem napsat motivační dopis a taky přijít na pohovor. Díky návštěvě corony přijímačky nebyly. Jako poslední v tomhle procesu přišla na řadu (ne)důležitá administrace. 

Možná vás napadá, jak že to mám s bydlením. O tom ale zase třeba někdy jindy…

Už jako malý prcek jsem říkala, že jednou budu bydlet v Praze. To, co celou dobu byl jenom sen, mám teď na dosah ruky. Najednou si uvědomuju, že je to vážně velký krok, který nebude vůbec snadný. Bojím se snad úplně všeho, na co si jen můžete vzpomenout.

Nezbývá než se nadechnout, popadnout joystick a vyrazit vstříc novému dobrodružství! 

---

Poznámka: Článek byl napsán dávno před založením blogu 😂, tak snad nám odpustíte případné nesrovnalosti. A příště to bude z pohledu Terky 😜.