Což takhle dát si… (první) zkouškový?

dubna 30, 2021

Což takhle dát si… (první) zkouškový?

Jako takhle… Na rovinu přiznávám, že ten špenát bych si dala mnohem raději. Ale co nadělám, tohle období je prostě neodmyslitelnou studia na vejšce, a tak přišla řada i na mě. Logicky.

Tomuhle pětitýdennímu „maratonu“ předcházelo dvanáct týdnů kompletní online výuky. No, i když si myslím, že se s technikou docela kamarádím a postupem času mi vlastně tenhle způsob studia začal vyhovovat, první dny online byly zvláštní… Ale na druhou stranu se přece říká, že začátky nebývají jednoduchý. Souhlasíte? Jak šel čas, mezi přednáškama a psaním seminárek (někdy to fakt bylo peklo!), jsem začala přicházet na to, že tenhle systém zas nebude tak úplně k zahození…

Najednou to bylo tady. První zkouškový období. Teď se mělo ukázat, jestli mi v tý hlavě něco zůstalo. Dohromady mě čekalo pět zkoušek a dva zápočty. Naštěstí jsme testy jako takový psali vlastně jenom dva. V ostatních předmětech byly zkoušky nahrazený seminárními pracemi. Nemusím snad vůbec říkat, že pocity typu ‚to nemůžu zvládnout‘, ‚to nedám‘, ‚nebudu to psát‘, ‚bude to katastrofa‘, ‚nemám na to‘ nebo ‚končím‘ přicházely každý den. Ale to asi zažil nejeden vysokoškolák. A rozhodně tyhle myšlenky nepřišly naposledy. Ještě si dovolím, rozhodně nejsem ten typ člověka, co by neustále ležel v knížkách nebo svých poznámkách…

Málem bych zapomněla ještě na jednu hodně důležitou věc. Odborná literatura. Tady jsme si zatím moc nepotykaly. Jestli něco opravdu závidím středoškolákům, je to právě to, že ve většině případů s ní nemusí pracovat. Važte si toho. Uvidíme… Snad se to časem zlepší… Doufám…

Nakonec se minulý týden ukázalo, že jsem semestr zvládla dokončit.

Teď, když už je na chvíli po všem, se mi honí hlavou, že na tohle období budu ještě ráda vzpomínat, až půjde v červnu zas to tuhýho…

No a teď už třikrát nádech, výdech a vzhůru do dalších dvanácti týdnů. Zatím pořád online.

Tak zas příště a hlavu vzhůru do dalších dní,

Niki